Animace

HomeO mněBlogKontaktVěže...Přihlásit

Radarová základna a bezvízový styk

Datum:

2008-03-04

Čas:

19:45:19

Zobrazení:

2746

Reakcí:

0

Uživatel:

andrej

Kategorie:

Reakce a komentáře

S velkým znepokojením jsem sledoval zprávy o návštěvě pana premiéra ve Spojených státech amerických. Protože (převážně proamerická) média mají tendenci situaci zlehčovat a zkreslovat některé informace, rád bych zde uvedl několik necenzurovaných úvah na důležitá témata, která se týkají vztahu České republiky a USA.

Předseda vlády jednal o vybudování americké radarové základny v České republice, jako by už šlo o hotovou věc. Navíc podepsal jakousi smlouvu, která má údajně občanům naší země zajistit možnost cestovat do USA bez víz. Z obou těchto vrtochů pana premiéra mi běhá mráz pozádech. Sám na sobě pozoruji, jak se z voliče ODS stává apolitický tvor. Na mém liberálně-konzervativním přesvědčení se nic nemění; jen už nevidím žádnou politickou stranu, jejíž názory by se v podstatných otázkách shodovaly s mými a které bych byl ochoten dát ve volbách hlas.

Než se dostanu k jádru věci, neodpustím si malé ohlédnutí do nedávné historie. Před vstupem České republiky do Evropské unie jsme slyšeli ze všech stran znepokojivé úvahy o možných následcích tohoto kroku. Někdo hrozil ztrátou jakéhosi abstraktního sebeuvědomění, ať už tím nic neříkajícím pojmem myslel cokoliv, jiní zase vedli plamenné řeči o ztrátě státní suverenity. Já sám zastávám euroskeptické názory a například zemědělskou politiku Evropské unie považuji za nejhorší socialistický nesmysl všech dob. (Co takhle nebrat lidem peníze a nechat je, ať si potraviny koupí sami podle chuti?) To však nic nemění na faktu, že žádnou ztrátu suverenity nikde nevidím. Naopak vidím růst české ekonomiky a životní úrovně, velké investice do dopravní infrastruktury, možnost svobodného cestování i nákupu zboží v zahraničí a rychlé schvalování zákonů, které měly platit už dávno.

Dnes řešíme mnohem důležitější otázku: Skutečně chceme poskytnout Spojeným státům americkým základnu na našem území? Kde jsou ti zanícení řečníci dnes? Proč dnes nebijí na poplach? Stojíme před nejzávažnějším ohrožením státní suverenity od vzniku České republiky. Nevidím však žádné organizované úsilí, které by mohlo vést k odmítnutí výstavby americké radarové základny na našem území. Otázky spojené s americkou základnou i s odporem proti ní jsem ve svém blogu už podrobně rozebíral. Nebudu zde své argumenty opakovat. Snad jen doplním, že proti dohodě, kterou uzavírá Polsko s USA, bych zdaleka tak ostře nevystupoval. Polsko získá kvalitní zabezpečení svého vzdušného prostoru a mnoho výhod, o kterých si Česká republika může nechat zdát.

Já sám bych se velmi nerad připojil k odpůrcům americké základny z řad zelených kuřáků marihuany, komunistické lůzy nebo dalších skupin obyvatel, jejichž názory nesdílím. Problém celé české společnosti je v tom, že s každou veřejnou diskusí jsou spojována nejrůznější zcela nesouvisející politická témata. Právo petiční je v demokratické zemi extrémně silným nástrojem, který dokonce může vést až k vypsání předčasných voleb, případně referenda. Kdyby odpůrci radarové základny tohoto nástroje využili a nesnažili se o žabomyší války, mohlo by se podařit záměry současné vlády zvrátit a ochránit tak náš stát před následky neuvážených rozhodnutí. Každý si dnes může přečíst, jaké jsou zkušenosti celých států i místních obyvatel s americkými vojenskými základnami. Na základě těchto zkušeností bychom měli jednat tak, abychom svých rozhodnutí později nelitovali.

Takzvaný bezvízový styk, který premiér Topolánek v USA dojednal, je dalším krokem na cestě k velkým problémům. Zastánci politické neutrality však opět zarytě mlčí. První chyba, která se stala, bylo samotné zahájení jednání o bezvízovém styku. Pokud mají dvě země o něčem jednat, musí být jejich výchozí pozice srovnatelné. Jinak jde pouze o jakési doprošování či jednání o kapitulaci. Prvním krokem tedy mělo být zavedení vízové povinnosti pro cesty občanů USA do České republiky, stejně nesmyslné a stejně ponižující jako vice versa. Pak teprve mělo začít případné jednání o jejím zmírnění. Ze všech návštěvníků České republiky tvoří Američané jen jednotky procent a nebyl by tedy důvod obávat se podstatného snížení příjmů z cestovního ruchu. Jednání předsedy vlády z krajně nevýhodné pozice nemohlo vyústit v nic jiného než v krajně nevýhodnou smlouvu. A to je druhá velká chyba ve vztazích mezi USA a Českou republikou. Je natolik závažná, že si jistě zaslouží samostatný odstavec.

Možná by bylo dobré, aby panu premiérovi někdo vysvětlil, co je to bezvízový styk. Děti na prvním stupni základních škol většinou ještě nemají dostatečnou slovní zásobu, aby mohly zformulovat definici nějakého pojmu. Proto definují slova (velmi trefně) popisem činností, které s nimi souvisí. Jejich definice by tedy mohla začínat například „Bezvízový styk je, když...“ Zkusím se tedy tímto prostým a účinným způsobem vyjádřit tak, aby to i pan premiér pochopil. Bezvízový styk je, když můžu v kteroukoliv roční, denní či noční dobu vzít pas a bez jakýchkoliv dalších úkonů okamžitě odcestovat do jiného státu. Je na tom někomu něco nejasné??? Teď si řekněme na rovinu, co vyjednal předseda vlády. Když někdo bude chtít jet do USA, bude muset podat žádost, uvést v ní spoustu osobních údajů a odeslat ji E-mailem. Odpověď obdrží rovněž E-mailem. Je tohle vůbec možné? Jak si může někdo dovolit chtít po lidech, aby svá osobní data rozeslali jen tak bez šifrování do světa? Jak je potom zajištěna jejich bezpečnost? Každý cestující do USA se bude muset vyrovnat s faktem, že údaje o něm i o jeho cestě mohou být dostupné komukoliv, kdo za ně náležitě zaplatí. Bude muset přijmout všechna rizika, která s tím souvisí.

Neodpustím si nepříjemnou otázku, kterou ve svém blogu velmi často opakuji: Jsou USA pro Českou republiku skutečně vhodným spojencem? Máme snad s tímto státem a s jeho obyvateli mnoho společného? Možná by bylo lepší, kdyby tomu tak nebylo. Neexistence vízové povinnosti pro občany USA je bezpečnostním rizikem pro Českou republiku, nikoliv naopak. Nezbývá než připomenout, že obrovská kriminalita je způsobena národnostními menšinami, jejichž přirozený přírůstek je ve srovnání se zbytkem americké společnosti trojnásobný. Uzavírání dlouhodobých smluv o spojenectví s USA odpovídá hře nemluvněte s lahví nitroglycerinu. Jistě neuškodí připomenout, že slavná ústava Spojených států amerických pochází z 18. století, tedy z doby, kdy svoboda existovala jen v dílech antických a renesančních filosofů a o její praktické „implementaci“ ve státě větším než malý švýcarský kanton nebylo známo téměř nic. Málokdo dnes otevřeně hovoří o tom, že USA negarantují svobodu tisku, že až do 70. let 20. století byla v USA běžným jevem cenzura, že americký apartheid skončil jen necelých deset let před tím jihoafrickým, že v USA prakticky neexistuje listovní tajemství nebo že nedotknutelnost obydlí se řídí dvojím metrem...

Současné evropské pojetí svobody souvisí s dokumentem zvaným Listina základních práv a svobod člověka a občana. Tento dokument stanovuje dva druhy lidských práv — bez ohledu („člověka“) a s ohledem („občana“) na státní příslušnost. V civilizovaných zemích (včetně České republiky) je tento dokument nedílnou součástí ústavy. Některé země však toto pojetí svobody neznají a násilí nepovažují za patologický jev, nýbrž za prostředek nezbytný k prosazování osobních práv. Co jiného však můžeme čekat od státu s legislativou z 18. století? Nemám nic proti (současným) USA nebo jejich obyvatelům. Jen tvrdím, že chceme-li v České republice založit a udržet dlouhodobou tradici svobody a demokracie, bylo by dobré mít za vzor státy, v nichž svoboda a demokracie už alespoň padesát let v praxi existuje. Spojené státy americké mezi takové státy nepatří.

Odpovědět

| Platné XHTML a CSS| | Prohlížeč: Gecko (Firefox), KHTML (Konqueror) | | Počítadla: 284419 zobrazení, 16624 IP adres |