Animace

HomeO mněBlogKontaktVěže...Přihlásit

Úvahy o radarové základně USA i o samotných USA

Datum:

2007-10-10

Čas:

16:42:03

Zobrazení:

2638

Reakcí:

1

Uživatel:

andrej

Kategorie:

Reakce a komentáře

V posledních týdnech a měsících jsme měli možnost sledovat ostrou diskusi o zřízení americké vojenské základny na českém území. Málokdo však na toto téma hovořil k věci. Jednání, která jsem měl možnost sledovat v televizi, sestávala často z křiku nějakého trouby, který zjevně právě vyšel z hospody s vidlemi v ruce, a úlisných, prázdných, neiformovaných a nezodpovědných slibů politiků, kteří se snažili ze všech sil vyhnout důležitým tématům a slibovali finanční podporu dlouho přehlíženým obcím.

Základna USA != radarová základna

Můj názor na tuto problematiku je jednoznačný. Ještě než ho prozradím, musím upozornit na jednu podstatnou a léty prověřenou poučku: Je krajně nežádoucí spojovat dvě různá témata do jednoho. Naneštěstí právě taková chyba provází celou diskusi o radaru a je hlavní příčinou její nízké úrovně. Překvapuje mě, že na něco takového někdo už dávno neupozornil.

Na otázku „Souhlasíš se zřízením protiraketové radarové základny na území České republiky?“ odpovídám „Rozhodně ANO!“ Na otázku „Souhlasíš se zřízením americké vojenské základny na území České republiky?“ odpovídám „Rozhodně NE!“

Petice pro a proti — jak směšné!

Začnu tím, které petice jsem podepsal. Žádné. Důvody jsou celkem dva. Zaprvé, všechny dosud existující petice spojují výše uvedené dvě otázky do jediné. Můj názor tedy v žádném případě nevyjadřují. Zadruhé, problém vidím také v lidech, kteří tyto petice vytvořili.

Petici organizovanou levicí bych nepodpořil už z principu. Obzvlášť hloupá je petice, která navíc vyzývá k udržování dobrých vztahů s Ruskem — polodiktaturou, která si troufá opakovaně hovořit o době doletu balistických raket z Moskvy do Prahy. Troufám si tvrdit, že ji psali hlupáci. Mrazí mě v zádech při pomyšlení, že takoví lidé mezi námi žijí.

Poněkud odlišný názor hlásají petice, které organizují různé zelené existence, zabývající se kouřením marihuany nebo pitím zelené. Ani v tomto případě nemohu připojit svůj podpis. Strany zelených a lží, které pouští do světa, jsem měl plné zuby ještě dřív, než se dostala k moci.

Poslední protiradarový názorový směr, který je stejně nesmyslný a nebezpečný jako ty předchozí, vytvořili pacifisté. Nejspíš také za vydatného pokuřování marihuany. Tvrzení, že nejlepší cesta k míru je odzbrojování a jednání, svědčí o tom, že jeho autor nežije v našem světě. Dobře tedy, odzbrojujme a v klidu přihlížejme, jak teroristé zabíjejí naše spoluobčany. To je opravdu cesta k míru a blahobytu.

Co mi vadí na dosavadních návrzích?

Nejasnosti. Technické parametry radaru lze samozřejmě najít na Internetu. Mě ovšem tyto parametry příliš nezajímají. Jsem přesvědčen, že toto zařízení není zdraví škodlivé a nemám v této chvíli potřebu znát podrobnosti o jeho funkci. Problémy vidím spíš v otázkách politických než technických. Některá témata ještě vůbec nebyla projednána. Na nejdůležitější otázky zatím nikdo nezná odpověď. Níže se k nim vyjádřím podrobněji.

Uzavření smlouvy na dobu určitou je velmi podstatné. Pochybuji, že se USA vzdají své základny před uplynutím doby platnosti smlouvy. Smlouva na dobu neurčitou, popřípadě na 99 let, což je prakticky totéž, může být začátkem velmi nepříjemných problémů.

Příkladem budiž námořní základna na Novém Zélandě. Už 30 let žádá Nový Zéland USA, aby z této základny byly odstraněny všechny jaderné zbraně. USA trpělivě odpovídají, že nemohou nikomu sdělit, zda tam mají jaderné zbraně, a nemohou je tedy ani odstranit. Netřeba připomínat podobnou situaci u dalších amerických základen, například v Turecku.

V případě základny v České republice by samozřejmě nemuselo jít o jaderné zbraně. Je však mnoho dalších pro Českou republiku nepřijatelných činností, které lze na čtverci o straně 500 m provádět. Skladováním různých (zakázaných) zbraní počínaje a základnou CIA konče. Nebude-li tato záležitost důsledně smluvně ošetřena, cynická odpověď, jakou dostává Nový Zéland, na sebe nenechá dlouho čekat.

Vztah amerických vojáků k českému právnímu řádu je velmi ožehavý problém. Na většině dnešních zahraničních základen je tato otázka vyřešena tak, že američtí vojáci jsou polobohové. Tedy na území hostitelského státu mohou dělat, co se jim zlíbí. Záleží pak na americké vojenské justici, jak si s kterým případem poradí.

Aby se zločinec dostal před americký vojenský soud, musel by jeho případ napřed někdo nahlásit a přesvědčivě doložit. Otázka je, kdo z ostatních amerických vojáků by se k něčemu takovému odhodlal. Česká policie nebude mít možnost vojáky zadržet. Spáchají-li mimo základnu trestný čin, budou moci bez potíží skrývat důkazy na území základny, kam policie nebude mít přístup. Nikdo případnému pachateli nezabrání ve volném pohybu mimo základu, ovlivňování svědků a poškozování dalších důkazů.

Neřeším zde otázku, zda by k takovému problému došlo. Otázkou spíš je, kdy a jak často by nastal. Iluze o hrdých a bezúhonných amerických vojácích, jaké občas vídáme ve filmech, teď nechme stranou. Zde nepůjde o elitní jednotku. Služba u radaru je dlouhodobá a jednotvárná. Na takové mise mohou být vysláni třeba i bývalí chovanci vyhlášených amerických ústavů pro problémovou mládež, kterým byla služba v armádě nabídnuta jako náhrada za část trestu.

Jako příklad uvedu dva případy, kterými se „proslavily“ základny v Koreji a v Japonsku. Oba byly ve své době mediálně známé. Obětí byla v obou případech malá školačka. Jednou šlo o znásilnění, podruhé o přejetí autem. Viníci byli pouze degradovaní nebo propuštění z armády. Něco takového se příčí zdravému rozumu. Kdyby je soudila místní justice, možná by trest lépe odpovídal skutečnosti, že byl zmařen lidský život.

Nezbývá mi než konstatovat, že nezávislost amerických vojáků na české justici je pro mě nepřijatelná. Nebojím se radaru. Nebojím se útoku na radar. Bojím se dvou set lidí, pro které neplatí žádné zákony. Toto je velká hrozba, která s radarem souvisí. Netuším, proč o ní nikdo nemluví.

O činnosti tajných služeb jsem se už zmínil. Bylo by iluzí myslet si, že nepůsobí například na americkém velvyslanectví. Jedna budova jim však nedává takové možnosti jako relativně velký pozemek případné základny. Rád bych věděl, jak bude zaručeno, že na základně nevznikne jedna z mnoha tajných věznic nebo jiné zařízení, které v civilizované Evropě nemá co dělat.

O možnostech využití radaru ve prospěch Armády České republiky taktéž zatím nikdo nehovořil. Mít na českém území radar, který nelze v případě přímého ohrožení použít, je přinejmenším hloupé. Americká strana by měla přístup k podrobným informacím o českém vzdušném prostoru, včetně vojenských cvičení a jiných aktivit armády. To staví Českou republiku do velmi nevýhodné pozice. Překvapuje mě, že představitelé české armády ještě nebijí na poplach.

Je podstatné položit si otázku, zda by radar nějakým způsobem zvýšil bezpečnost českého vzdušného prostoru. Odpověď zní NE. Bez úzké spolupráce, sdílení informací a koordinace s českým letectvem bude radar jen další základnou USA, která souží pouze USA. Netřeba zdůrazňovat, že nejde o oficiální projekt NATO, nýbrž o samostatnou akci USA.

Co bych navrhoval aneb Sen, který se neuskuteční

Dohodu ohledně radaru, kterou bych považoval za ideální, lze popsat jednoduše v několika bodech. Každý asi tuší, že je to jen sen, kterého nelze dosáhnout. Zároveň je to v podstatě jediné řešení, které neodmítá přání USA a zároveň nestaví Českou republiku do pozice podřízeného státu.

Několik poznámek o USA aneb S kým chceme kamarádit

USA jsou momentálně přítelem a spojencem České republiky. Při uzavírání dlouhodobých dohod je však nezbytné si uvědomit, že tomu tak nemusí být vždy. USA nelze považovat za politicky stabilní stát. Americká společnost nesestává z většinového národa, který by měl společné tradice a zájmy. Političtí představitelé denně překrucují význam slova „nation“ k nepoznání. Národy, které mají v USA největší přirozený přírůstek a zároveň největší podíl na kriminalitě, mohou dříve či později dnešní stabilitu narušit.

Když už mluvíme o historii a tradici, můžeme začít třeba u vyvražďování indiánů, otrokářství, apartheidu, který trval až do 70. let 20. století, cenzury, která byla zrušena jen o 10 let dříve než v Sovětském svazu, a podpory několika diktátorů. Nebo bychom tu slavnou historii mohli vzít pěkně od začátku a zmínit také, jaká zvěrstva se stala mezi lety 1774 a 1850. Ale raději nechme toto téma stranou. Když jsem jednou dostal z USA dopis a na známce byla americká vlajka s nápisem „Old Glory“, obrátil jsem oči v sloup.

Stručně zmíním několik dalších úvah, zejména pokud jde o největší rozdíly ve srovnání s Českou republikou. Například mi vadí držení a nekontrolovatelné šíření zbraní, které se řídí legislativou z 18. století. Američané údajně neznají svět mimo USA. 80% z nich nemá cestovní pas. Mají v oblibě fráze o bezpečném domově a nebezpečném okolním světě. Přitom jsou to právě oni, kdo spí se zbraní pod polštářem.

Jednání o zrušení vízové povinnosti pro cesty do USA jsou z české strany velmi nešťastným počinem. Prvním krokem před započetím jakýchkoliv jednání mělo být zavedení stejně přísných a ponižujících podmínek pro občany USA cestující do České republiky. Bez rovnocenných pozic zkrátka nelze jednat. Momentálně se česká politická reprezentace snaží občasnými cestami do USA postupně získat přízeň jednotlivých senátorů. Jak ubohé... Američtí turisté přinášejí méně než 2% příjmů z turistického ruchu. Stojí opravdu bezvízový styk za to úsilí?

Aby mé poznámky nebyly pouze negativní, musím konstatovat, že si nesmírně cením úsilí USA v boji proti terorismu a genocidě. Souhlasil jsem s vojenskými akcemi v Kosovu i v Afghánistánu, které se nakonec ukázaly jako úspěšné. Souhlasil jsem také s invazí do Iráku a na tomto názoru trvám i dnes, přestože pokus o nastolení demokracie tvrdě naráží na nevděčné civilisty, ukolébané zdánlivým blahobytem, a hustou teroristikou síť. Jsem přesvědčen, že tato akce v konečném důsledku zachránila mnohem víc lidských životů, než kolik jich v souvislosti s ní dosud bylo ztraceno.

Co říci závěrem

Mnozí lidé srovnávají vybudování americké základny s některými tragickými událostmi v historii naší země. Považují takový počin za ztrátu suverenity. Tato stanoviska rozhodně nesdílím. Doba se změnila v mnoha směrech. Největší rozdíl tkví v tom, že dnes máme možnost volby. Nikdo si náš souhlas (alespoň zatím) nevynucuje vojenskou silou. Využijme tedy této možnosti! Zkusme se alespoň jednou oprostit od tradičních českých zlozvyků a nesnažme se zavděčit mocným za každou cenu.

Odpovědět

Souhlas ... skoro

Uživatel:

lukumo

Datum:

2007-10-10

Čas:

22:42:49

Reakcí:

1

Souhlasim (vicemene) s clankem ... krome predposledniho odstavce. Boj USA proti terorismu? No asi zalezi na ktere strane stojis. Myslim ze staty Jizni a Stredni Ameriky maji bohatou zkusenost s terorismem ... financovanym a podporovanym vladou USA. Obyvatelstvo Iraku nevdecne? No mozna kdyby USA opravdu chteli zbudovat demokracii ... ale oni nechteji. USA chteji klientsky stat, ktery bude delat co se mu poruci (podobne jako se Saddamem, dokud nepresterelil s Kuvajtem). Terorismus je velky humbuk, vyuzivany lidmi jako je Bush a Putin (Cecensko, ze) k prosazovani svych vlastnich cilu. Nema to delat nic s demokracii nebo lidskymi pravy.

Tak trochu se chci zeptat, proc jsi proti americke zakladne (ktera napomuze v boji proti teroristum ... Iran, ze), kdyz si cenis jejich usili v boji proti terorismu a genocide?

Jinak asi nejlepsi uvaha/rozvaha/nebo-co-to-je o radaru, co jsem cetl ...

Odpovědět

Proč jsem proti základně USA...

Uživatel:

andrej

Datum:

2007-10-10

Čas:

23:09:57

Reakcí:

1

Jsem proti základně USA, protože se bojím dvou set vojáků, kteří nebudou vázaní prakticky žádným zákonem. Ožerou se, přejedou školačku, rozbijí někomu auto a nikdo je nebude smět za jejich činy zadržet nebo stíhat. Kdyby aspoň byli mimo pozemek základny povinni respektovat všechny zákony ČR (třeba jako turisté), nic bych nenamítal. Ale polobohy tu nechci. To je celé.

Jistě, USA sponzorovaly velkou spoustu diktatur, zasadily se o přijetí španělského diktátora Franca do NATO atd. A v Iráku chtějí ropu a obchodní příležitosti. Pořád si ale myslím, že Saddám vyvražďoval některé skupiny obyvatel tempem, kterému se ani USA nemohou vyrovnat.

Odpovědět

Zprava musi mit nadpis.

Uživatel:

lukumo

Datum:

2007-10-11

Čas:

13:44:54

Reakcí:

0

Mas samozrejme pravdu. Ta moje otazka byla hloupa.

Problem se zahranicni politikou USA je, ze jeji cile jsou odlisne od retoriky. V Iraku se, po dobyti zeme, prakticky zhroutil cely (jiz tak slaby) system (coz americane naivne nepredpokladali, nebo mozna ano, ale bylo jim to jedno) a nynejsi zajmy okupacnich vojsk se proste neshoduji s pozadavky lidu. Je otazka zda jina forma premeny vlady by nebyla lepsi (lidske obeti, ekonomie) nez vojensky zasah. Ja jsem byl take pro vojenske reseni, invazi jsem podporoval. S cim ovsem nesouhlasim je nynejsi okupace ...

USA mozna nevrazdi mhoho lidi primo, ale dusledky jeji politiky zabiji daleko vice lidi ,nez na co se Saddam zmohl (a u nej to az tak zase nevadilo ... dokud delal co se mu reklo).

Odpovědět

| Platné XHTML a CSS| | Prohlížeč: Gecko (Firefox), KHTML (Konqueror) | | Počítadla: 284429 zobrazení, 16624 IP adres |