Animace

HomeO mněBlogKontaktVěže...Přihlásit

Sedm kotev aneb Nahota populismu

Datum:

2010-10-17

Čas:

12:13:34

Zobrazení:

2025

Reakcí:

1

Uživatel:

andrej

Kategorie:

Software, informatika

Navzdory vyzývavému a provokativnímu nadpisu se tento blogpost nebude týkat politiky. Aktuální výsledky senátních a komunálních voleb dnes nechám zcela bez komentáře. Nebudu nadávat zeleným ekoteroristům ani rozhazovačným levicovým „trestačům úspěchu“. Tento příspěvek má v podstatě jediný cíl — upozornit na zoufalou neprofesionalitu některých novinářů, kteří se domnívají, že se z titulu své profese automaticky stávají odbornými autoritami v oblastech, o kterých píší.

Nebudu dál chodit kolem horké kaše. Hodlám reagovat na tento článek. O stránkách přezdívaných Lživě si myslím své. Býval to zajímavý webový magazín, než zcela podlehl tlaku velkých firem. Právě příjem z reklamy od klientů typu Microsoft, Google, Oracle, Apple, Adobe či Autodesk rozhoduje o holé existenci stránek tohoto druhu. Od první jmenované firmy se ty ostatní liší především tím, že jejich produkty jsou v příslušném oboru skutečně světovou špičkou. Proto u nich neexistuje tak naléhavá potřeba uplácet standardizační komise nebo vytvářet populistickou reklamu, která záměrně lže.

Popsané chování firmy Microsoft nevnímám nikterak negativně. Jako člověk liberálního smýšlení Microsoft v jistém smyslu obdivuji. Zaprvé, vydělávat na lidské hlouposti není zločin. Ba právě naopak; je to žádoucí, protože to v konečném důsledku prospěje chytrým lidem. Každý člověk, který za něco zbytečně platí, dává státu zároveň i DPH, čímž obohacuje ty, kteří za zbytečnosti neutrácejí. Navíc ten, kdo dokáže onu zbytečnost prodat, zaplatí státu ze svých příjmů další daně. Zadruhé, prodat to, co máte, je velké umění, za které se dnes platí zlatem. Právě takové umění odlišuje podnikatele od zaměstnanců. Protože toto umění neovládám, budu vždy úspěšnější jako zaměstnanec než jako podnikatel. Ale to už se vzdaluji od pointy, která tkví v tom, že každé umění má mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Ti vyvolení, Mistři na slovo vzatí, dokáží něco, co jim zbytek světa může jen tiše (nebo hlučně) závidět — prodat i to, co nemají, a vytvořit to teprve později, z prostředků získaných „prodejem ničeho“. Microsoft přesně tohle umí. Prodal operační systém, který neměl. A když ho po letech konečně získal (přesněji řečeno skoupil od subdodavatelů), začal prodávat kvalitní a stabilní operační systém vhodný i pro náročné profesionální nasazení. Háček je „pouze“ v tom, že takový operační sytém nikdy neměl a dodnes nemá. Ale prodat ho dokáže. Právě na této schopnosti stojí obrovský úspěch této firmy.

Čím víc obdivuji obchodní strategii firmy Microsoft, tím víc se posmívám lidem, kteří se (ať už vědomě nebo kvůli své neznalosti) stávají neplacenými služebníky této strategie. Jeden takový člověk má přezdívku Zadek Ulhán. Na svém blogu s oblibou upozorňuje „pubescentní tučňáky“, že svoji chválu na Windows myslí skutečně upřímně, že schopnost zkompilovat vanilla kernel, kterou se může pochlubit nejeden desetiletý školák, z něj skutečně dělá velkého odborníka na Linux, schopného objektivně hovořit o celé škále operačních systémů založených na tomto kernelu, a že jeho neoprávněné užívaní magisterského titulu ve skutečnosti není až tak špatné, jak by se některým mohlo zdát... (Možná bych na jeho blog mohl odkazovat pomocí rel="nofollow" a doufat, že tak nezlepším jeho umístění ve vyhledávačích, ale nechce se mi.) Zkrátka a dobře, u některých lidí mě fanatická oddanost Microsoftu, ať už placená či neplacená, vůbec nepřekvapuje.

Jsou ovšem lidé, zejména z řad technicky zaměřených novinářů, u kterých člověk právem očekává jistou míru objektivity. U nich mě negativně zaměřené články ve stylu „Get the Facts Right“ poněkud mrzí. Jsem ten poslední, kdo by snad chtěl ješitně vykřikovat, že pan Jakub Čížek měl raději zůstat u historie či geoinformatiky. Četl jsem od něj celou řadu článků, které považuji za kvalitní. Možná právě proto mi jeho občasné „perly“ tohoto druhu zůstávají záhadou. Všechny citace v následujícím textu pocházejí právě z odkazovaného článku. Rád bych se k nim podrobněji vyjádřil a uvedl do očí bijící nesmysly na pravou míru.

„Linux je rychlý, efektivní a bezchybně pracující operační systém. Je odolný vůči nákazám, útokům hackerů a další havěti. Bohužel, tento výrok platí pouze v laboratorních podmínkách.“

Aby bylo hodnocení fair, je třeba poznamenat, že řeči o rychlosti a efektivitě jsou klasický vágní výkřik. Otázka je, jak přesně efektivitu měříme a o jakém nasazení je řeč. Také záleží na platformě, na které srovnání provádíme. Aha, pardon, Windows se zmůžou jen na jednu platformu... Nuže dobrá, návrh na objektivní srovnání beru zpět, protože Windows by bylo nutné diskvalifikovat už v prvním kole.

V celém článku mi citelně chybí jasné vyjádření, v jakých laboratorních podmínkách autor pracoval, co přesně si představuje pod pojmem laboratorní podmínky a jakým způsobem pak srovnával svoji „laboratorní zkušenost“ (která podle mého názoru neexistuje) s reálným světem. Zásadní otázkou též zůstává, zda jsou například servery Google prostředím srovnatelným s laboratorními podmínkami... Jak známo, nejsou izolované od okolního světa a rozhodně nespadají do kategorie superpočítačů, o kterých se článek zmiňuje později.

„Tržní podíl Linuxu se v globálním měřítku pohybuje okolo jednoho procenta.“

Ráčil by prosím konečně někdo definovat, co je to „tržní podíl“ u software pod licencí GPL? Počítat návštěvníky nějakého webu je zkrátka směšné. Nevypovídá to vůbec nic o tom, kolik lidí ve skutečnosti Linux používá. Kromě toho, počet desktopových uživatelů je poněkud nepodstatný. Spíš je dobré klást si otázku, který systém převažuje u kriticky důležitých serverů.

Pokud by Linux získal výrazný podíl na desktopech, a záměrně tento podíl nenazývám „tržní“, zdědil by zároveň spoustu nešvarů, které známe z Windows. Tedy například uživatele, kteří si myslí, že je to ta „jediná správná“ platforma. Bohužel už dnes přicházím do kontaktu s lidmi, kteří jsou naprosto neochvějně přesvědčeni o tom, že Linux je „jediné správné“ řešení a že tedy není třeba hledat nové alternativy či uvažovat o jiných operačních systémech. Takový přístup mi připadá naprosto špatný. Nejen proto, že ve srovnání s některými dospělými UNIXy (OpenSolaris / Illumos) mi Linux občas připadá jako nezkušený mladík, ;-) ale především proto, že zmíněný způsob myšlení v konečném důsledku neprospívá nikomu — ani kvalitním a inovativním softwarovým projektům, ani uživatelům.

„Operační systémy Windows a Mac OS X cílí na masového uživatele, který si za operační systém zaplatil a chce po něm tedy především to, aby mu sloužil.“

Tolik teorie. A jak to dopadá s nějakými Windows v praxi? Uživatel slouží systému a ještě si za to platí. Antiviry, antispyware, absence automatizované správy software — to je jen malá část problémů, které musí uživatel Windows řešit.

Mac OS X sice svému uživateli slouží, zejména pokud jde o eye candy, nicméně ve chvíli, kdy dojde na kompatibilitu s okolím, následuje tvrdý náraz. Sdílení dokumentů v českém prostředí mezi Windows a svobodnými operačními systémy (*BSD, Linux, Illumos) je bezproblémová samozřejmost. Jen Mac OS X je outsider, kvůli kterému bude uživatel dřív nebo později skákat vzteky ke stropu... Nebo si bude muset nainstalovat tolik FOSS, že se mu už téměř vyplatí zahodit OS X a nainstalovat si na svůj Apple Linux.

„Systém pro komunitu několika milionů vědců, profesionálů, „geeků“ a studentů totiž své magické procento z principu nikdy nepřeskočí.“

A proč by měl??? Pořád ta samá písnička, pořád ta samá pseudoargumentace snadno zpochybnitelnými čísly.

„Dnešní moderní systém musí z principu předpokládat, že před ním nesedí student technické školy, ale právník nebo třeba doktor, který výborně rozumí svému oboru a od počítače, za který zaplatil, očekává, že bude intuitivně fungovat.“

To je ptákovina jako z úst Zdeňka Nejedlého, který měl v podstatě „jasno“ v tom, že kultura musí sloužit především (ne-li pouze) osvětě (pochopitelně pouze té „jediné správné“) a že musí být vždy srozumitelná lidovým masám.

Když tuto absurdní myšlenku rozvineme do nejzazších důsledků, dostaneme následující parafrázi: Dnešní moderní automobil musí z principu předpokládat, že v něm nesedí student technické školy, ale právník nebo třeba doktor, který výborně rozumí svému oboru, a od automobilu, za který zaplatil, očekává, že bude intuitivně fungovat. Potud je vše téměř shodné. Ale uvažujme dál: Tedy onen právník nebo doktor se rozhodně nebude zabývat výhledem předním oknem ven, nebudou ho zajímat jízdní pruhy ani dopravní značky a už vůbec se nebude zabývat nějakým podřadným řízením auta. A na bezpečnost pochopitelně taktéž zvysoka sere, protože bezpečnost přece nepatří do jeho oboru.

Proč někdo pořád opakuje tu samou hloupou pohádku o uživateli, který nemusí o počítači nic vědět? Je to stokrát vyvrácený nesmysl, stejně jako placatá Země, člověkem způsobené globální oteplování nebo studená jaderná fúze.

„Zatímco se dnes tedy zcela mylně řeší, jaké bude mít nové Ubuntu tapetu či design ovládacích prvků, už asi nikoho nezajímá, že distribuce po prvním startu uživateli klidně nabídne instalaci ovladačů grafické karty, díky kterým se zhroutí celý systém.“

Klasický, stokrát opakovaný, důvěrně známý, tupý a ubohý dvojí metr. Pády Windows kvůli špatným ovladačům grafické karty jsou něco zcela běžného, čemu se nikdo příliš nediví. Ano, jistě, stává se to... Jinými slovy, když už někdo zaplatil poměrně značnou sumu za Windows, přece sám sobě nemůže přiznat, že udělal hloupost, že byl podveden. Snaží se tedy najít řešení a uvažuje racionálně. Ale když se objeví chyba v Ubuntu — ó běda běda! Systém, který si dovoluje být k dispozici zadarmo, prostě nemá nárok na chyby. To musí být „přece každému jasné“, no ne?!

„Jinými slovy, linuxovým distribucím stále chybí profesionální (a drahé) testování, taková chyba by se totiž ve finální verzi Windows, nebo Mac OS X stát prostě nemohla.“

A kdo za to může? Že by snad linuxové distribuce? Není náhodou podstatný díl viny na výrobcích hardware, kteří podporu pro svůj hardware ve svobodných operačních systémech nezajišťují? Že by se taková chyba ve Windows stát nemohla, to je velmi hloupý vtip. Možná byl autor pod parou a možná to nemyslel vážně, těžko říct. Nijak jinak takový výrok ospravedlnit nelze.

Položme si otázku, kdy nějaké oficiálně podporované zařízení s Linuxem nefunguje. Řekl bych, že něco takového se stává mnohem méně často než v případě Windows. Faktem bezesporu zůstává, že zařízení podporovaných v Linuxu je o poznání méně než těch, pro která je k dispozici oficiální driver pro Windows. To ovšem není chyba Linuxu, jak už bylo řečeno. Mimochodem, který operační systém jako první na světě podporoval USB 3.0? Strýček Google vám to poví...

„V mnoha případech to sice už není pravidlo, přesto mám docela často pocit, že programátoři píšou Linux a jeho distribuce především sami pro sebe a nevnímají potřeby druhých. Dospělý operační systém musí vyhovovat všem, musí okamžitě reagovat na aktuální potřeby doby a musí být zároveň ve všech ohledech sexy.“

I kdyby byl dojem vyjádřený v první větě správný, nevidím tady důvod k nějakým steskům. Co je komu do toho, pro koho programátoři píší Linux? Linux je projekt pod licencí GPL. Programátoři, kteří do něj dobrovolně přispívají (ať už jako jednotlivci nebo díky podpoře svých zaměstnavatelů) mají nezadatelné právo psát ten systém tak, jak uznají za vhodné. A cílovou skupinu uživatelů si mohou taktéž zvolit libovolně.

Co jsou to potřeby druhých? Jaké potřeby to jsou? A vůbec — kdo jsou ti druzí? Jsou to snad ti pomyslní řidiči, kteří nechtějí vědět, po které straně se jezdí a co znamená značka ve tvaru osmiúhelníku s nějakými čtyřmi písmeny? Takovým lidem se má ten systém přizpůsobovat?

A zase tu k nám promlouvá Zdeněk Nejedlý a jeho klasický přístup „one size fits all“. Kolikpak systémů autor zná, že si troufá vyprávět o vlastnostech „dospělého“ sytému? A mimochodem, jak se u systému pozná dospělost? Třeba tak, že podporuje víc hardwarových platforem než jednu? Nebo snad tak, že podporuje více souborových systémů než jeden? Nebo snad podle počtu grafických prostředí, která jsou na výběr? Doba potřebná pro namountování AFS je také měřítkem té dospělosti?

„Linuxová komunita se nemůže opájet svou dokonalostí a vyzdvihovat své schopnosti administrace Linuxu nad druhé. S takovou totiž sice skutečně získá určitý respekt, na druhou stranu se nerozšíří ani o jednu novou duši či přeběhlíka z Windows. Běžný uživatel nechce svůj počítač spravovat a ukájet se tím, že rozlouskl další nový konfigurační skript.“

Troufám si tvrdit, že linuxová komunita se ničím neopájí, nad nic se nevyvyšuje a své schopnosti nikomu nevnucuje. Linux is evolution, not revolution. Jedině Microsoft má potřebu kolem sebe zoufale kopat a vyvyšovat se nad druhé. Linuxová komunita tyto negativistické tendence nemá. Lov nějakých přeběhlíků rozhodně není cílem. Linux si své přátele vybírá, jak jeden chytrý člověk kdysi poznamenal. Počet přeběhlíků není příliš podstatný.

Už zase se mluví o jakémsi hypotetickém běžném uživateli. Kdo to je? Jak pan autor může vědět, co takový uživatel chce? Běžní uživatelé mi připomínají bájné „obyčejné lidi“ Jiřího Paroubka. Kdo je obyčejný nebo běžný? Já nikoho takového neznám. Existuje snad člověk, který by si liboval ve své obyčejnosti a průměrnosti? Každý je svým způsobem neobyčejný, a to jak v běžném životě, tak i v životě virtuálním. Ukájet se vlastní obyčejností už dávno vyšlo z módy.

„Nezkušený uživatel pak dokáže jednoduchým vyplněním hesla pohřbít systém po prvním restartu. Z tohoto úhlu pohledu je tedy bezpečnost Linuxu a jeho práv na domácím počítači poměrně relativní.“

Dvojí metr v celé své ubohosti a nahotě. Administrátorský účet má zkrátka tu vlastnost, že dokáže jakýkoliv systém poškodit nebo smazat. To platí pro všechny operační systémy bez rozdílu. Je na tom snad něco překvapivého? Nezkušený uživatel má asi tak tři možnosti. První možností je nemít vůbec přístup k administrátorskému účtu. To je zcela běžný postup, kterému se v moderní civilizaci říká dělba práce. Uživatel a administrátor zkrátka nejsou sloučeni do jedné osoby. Jejich pravomoci jsou přiměřené jejich znalostem a odpověnosti, kterou za své činy nesou. Druhá možnost je být zpočátku velmi opatrný. Administraci Windows je třeba se naučit a je přinejmenším stejně obtížná jako administrace UNIXu. Uživatel by se měl zásadně vyhýbat situacím, kdy neví, co dělá. Bohužel právě takových situací si s Windows užije dosyta. Třetí možnost je nebýt opatrný, hrát si na administrátora a dostat (obrazně řečeno) pořádně do držky. I takovým způsobem lze nakonec získat potřebné zkušenosti...

„Pokud sečtete všechny rizika Linuxu, nemůžete se divit, proč od něj dala ruce pryč celá řada výrobců počítačů s předinstalovaným systémem.“

Která rizika Linuxu? V celém článku o žádných nebyla řeč. Alespoň ne o takových, která by se u produktů Microsoftu neprojevovala mnohem závažněji. Taktika, kterou používá Microsoft, je naprosto průhledná: Fear, uncertainty and doubt. Společnosti Dell například Microsoft de facto zakázal stránky, které nabízely Ubuntu a konstatovaly, že je mnohem bezpečnější než Windows. Napřed zmizely odstavce pojednávající o bezpečnosti a nakonec po několika měsících i celá stránka s nabídkou Ubuntu. Je to snad náhoda?

Mám velmi kontroverzní teorii o Linuxu na desktopech. Linux by se měl prodávat jako předinstalovaný systém na nejluxusnějších strojích za cenu mírně vyšší než Windows, jako cosi zajímavého, exkluzivního. Důvodů je několik. Když pomineme zřejmý fakt, že kvalita většiny distribucí takovému přístupu zcela odpovídá, zbývá objasnit hlavní výhodu takové cenové politiky — okamžitě by zmizel dvojí metr. Uživatelé by najednou začali myslet racionálně a řešit případné problémy stejně, jako je řeší ve Windows. A zjistili by velmi rychle, že těch problémů je ve srovnání s Windows velmi málo. Nemluvě o tom, že z utržených peněz by pak bylo možné zajistit prvotřídní uživatelskou podporu, které by se Microsoft nemohl rovnat.

„Programů je pro Linux skutečně mnoho, jejich kvalita a ergonomie je ovšem kolísavá a v mnoha případech skutečně katastrofální.“

A dvojí metr potřetí. Pan Čížek snad ještě nikdy neviděl katastrofální program pro Windows, jakých se na serverech typu slunecnice.cz povalují tisíce. Existují spousty odporného closed source balastu, který zjevně nefunguje a který pravděpodobně naklikal nějaký puberťák v trial verzi Visual Studia. Na Linuxu existuje pochopitelně něco podobného, jen s tím rozdílem, že místo closed source bude v tom výroku open source a vývojové prostředí ani kompilátor tam netrpí chorobami jako je trial verze. A to je podstatný rozdíl. Zatímco closed source balast zůstane vždy jen balastem, open source balast má mnohem větší šanci na zlepšení.

Proč se pan Čížek tak zoufale vyhýbá jádru věci? Nelíbí se někomu GIMP, Inkscape nebo Scribus? Tak ať přesvědčí firmu Adobe, aby byl Photoshop, Illustrator a InDesign k dispozici nativně pro Linux. (Především ale stojí za úvahu srovnat pořizovací náklady u těchto programů...) Nelíbí se snad někomu Blender? Pak si může koupit skvělý 3D animační software od firmy Autodesk, který nativně na Linuxu běží — žádný problém. Kvalitního software pro Linux je nepřeberná spousta. Jen dvojí metr některým lidem neumožňuje uvědomit si, že stále dokola srovnávají placený software s tím, který je zadarmo. Pokud se někdo domnívá, že OpenOffice musí vypadat přesně stejně jako Microsoft Office, nechť si ten Microsoft Office koupí. A pokud se mu nelíbí, že Microsoft Office neběží na Linuxu, nechť si stěžuje na lampárně nebo u Microsoftu. Počítat námitky tohoto druhu mezi nevýhody Linuxu je přinejmenším dětinské.

„Pro geeky je to výzva a jistě i zábava, proč by se měl ale zbývat studiem nejrůznějších komunitních anglických fór náš právník nebo lékař, který se chce doma věnovat rodině a počítač je pro něj služebník, nikoliv otrokář.“

Počítač s Windows je typický otrokář, navíc draze placený. Tady autor jednoduše nahrává oponentům na smeč. Nevím, kde se berou pověry kolem anglických fór. Řešení problémů kolem Windows je velmi často potřeba hledat na anglických fórech. Naopak existuje celá řada česky mluvících linuxových komunit. Ztotožňování Linuxu s angličtinou a obecně s „něčím cizím“ je jakýsi hloupý folklór.

„Jsou to ale tito drobní šotkové, kteří nakonec způsobí pachuť, nejistotu a brzký návrat začátečníka do bezpečných vod okenního, nebo jablečného světa.“

Tady se nejedná o žádný návrat do bezpečných vod. Je to mnohem prostší: Zvyk je železná košile. Špatný zvyk je ocelová košile a možná je ten materiál ještě tvrdší. Uživatel, který investoval spoustu času a úsilí do pochopení a prozkoumání nepříliš zdařilého uživatelského rozhraní Windows a pracně se naučil spoustu špatných zvyků, často nemá čas a energii na to, aby dokázal pochopit ovládání jiného operačního systému, a stává se tak natrvalo otrokem Microsoftu.

Představitelé Microsoftu kdysi řekli, že Linux je jako rakovina. V případě Microsoftu se ale nabízí lepší přirovnání: Microsoft je jako cigarety. Celá jeho strategie je založená na lži, na závislosti, na ovládání. Tabákový průmysl se snaží oslovit mladé lidi s jediným cílem — z lidí dosud nedotčených nástrahami moderního světa udělat ubohé závisláky, kteří budou ochotní po hodině bez cigarety olizovat nejbližší vajgl. U Microsoftu je to podobné. Potíž však tkví v tom, že jsme ho s otevřenou náručí pusitli do školství a české základní a střední školy jsme této firmě zaprodali na léta dopředu. Školství tedy bude nadále chrlit davy „běžných“ a „obyčejných“ uživatelů s pokřiveným pohledem na tržní prostředí, ve kterém jsou si někteří dodavatelé software rovni, ale jiní rovnější. Konkurence bude podle nich sice prospěšná, ale ... jen v některých oblastech. V oblasti software raději ne, aby se náhodou (hrůza pomyslet!) nemuseli něco nového učit. Dvojího metru se tedy v nejbližší době pravděpodobně nezbavíme.

Odpovědět

Jste legrační

Uživatel:

jakubcizek

Datum:

2011-03-06

Čas:

18:05:26

Reakcí:

1

Toto je pravděpodobně nejvtipnější reakce na moje kotvy. Vskutku pobavila. Vzhledem k tomu, že jste pouhý vystudovaný informatik a nemáte ještě zkušenosti ze skutečného profesního života (nebavíte se s lidmi z Adobe a spol.), rád Vám rozšířím obzory. Berte to jako další vzdělávací kurz do Vašeho CV.

1) Adobe by už dávno portoval PS, PR a z hlediska byznysu především nejstrategičtější InDesign do Linuxu, nicméně musel by tu nejprve existovat trh – poptávka. Tu v tuto chvíli Adobe nevidí. Toto jsem si skutečně nevycucal z prstu, toto mi osobně řekl jeden z viceprezidentů Adobe. Jistě se také často bavíte s vysokým managementem klíčových firem, jinak bych prosil ke každému druhému výroku dodat zdroj, pakliže to nejsou jen Vaše domněnky. Odpovím si sám, jsou.

2) Inzertní strukturu Živě.cz Vám vysvětlovat nebudu, jelikož jste studoval informatiku, nikoliv management a mediální studia. Pro jistotu ale jen ve zkratce. V mediálních domech typu Mafry nebo Mladé fronty je inzertní/obchodní oddělení zcela odděleno od redakční činnosti. A to oboustranně. Management nám tedy neříká, o čem máme psát. Naše práce je zcela svobodná a řídí se pouze běžnými redakčními pravidly profesionálního média. Vy ta pravidla neznáte, práci profesionálních médií nerozumíte, čili si můžete dovolit psát naprosté hlouposti.

3) Živě.cz s 1/2 milionem reálných čtenářů zůstává nadále největším počítačovým (a společně s VTM i technickým) populárním médiem v ČR. Výkřiky blogerů spíše menšího webu ABCLinuxu nás tedy nechávají skutečně zcela chladnými. Reaguji jen ze slušnosti, protože jsem tento blábolovitý zápisek našel ve vyhledávači. Živě.cz není, nebylo a ani nebude odborné médium. Jsme všeobecný populární počítačový web typu Mashable atd. Pokud je pro Vás náš obsah málo odborný, čtěte jiná média.

Pěkný den a namísto blogování se věnujte spíše programování, to vám i po nahlédnutí do CV jistě půjde mnohonásobně lépe.

Pěkný den

Jakub Čížek

Odpovědět

A jakýpak jste Vy?

Uživatel:

andrej

Datum:

2011-04-28

Čas:

23:15:53

Reakcí:

0

Pane Čížku, možná jste měl opravdu zůstat u té geoinformatiky, jak jsem (troufám si tvrdit) trefně poznamenal. Je vidět, že právě tato poznámka Vám doslova šlápla na kuří oko a leží Vám v žaludku dodnes, přestože nebyla míněná zdaleka tak zle, jak si ji pravděpodobně vykládáte, soudě podle Vaší dosti podrážděné reakce. V té se snažíte „argumentovat“ tím, čemu podle Vás vystudovaný informatik nemůže rozumět, zatímco nevystudovaný novinář ano...

Pokud si myslíte, že počet setkání s významnými osobnostmi ze softwarových firem Vám vytvoří jakýsi respekt, jste na omylu. Možná bych mohl znovu zopakovat (dosud nezodpovězenou) otázku, o jakých „laboratorních podmínkách“ jste to vlastně hovořil v článku o kotvách a s jakými „laboratorními podmínkami“ máte hlubší osobní zkušenost, abyste mohl zodpovědně tvrdit, že se Linux v těchto podmínkách a mimo ně chová zásadně odlišně. Pokud si děláte do deníčku čárku za každé setkání s nějakým CEO, máte nade mnou bezesporu navrch, pokud jde o počet čárek. To ale stále nic nemění na faktu, že Váš článek o kotvách byl zoufale mizerný, pokud jde o informační hodnotu a objektivitu. Proto jsem si chtě nechtě musel položit otázku, k čemu je takový článek dobrý a komu vlastně (v konečném důsledku) prospěje či uškodí.

Že živě.cz není odborné médium, to vím již dávno. Pravda je, že spousta článků i autorů z živě.cz má bezesporu vynikající odbornou úroveň. Jsou tam ale zjevně i svérázní amatéři, kteří občas vyprodukují blábol, jaký bych ani na technet.idnes.cz nečekal. Děkuji za radu ohledně čtení jiných médií. :-) Samozřejmě je čtu. Na Váš článek o kotvách jsem reagoval jen proto, že jsem se k němu (nešťastnou) náhodou doklikal a z té arogantní neznalosti, s jakou jste „úskalí Linuxu“ popisoval, mi bylo poněkud nevolno. Když už mě chcete poučit o redakčních pravidlech profesionálního média, povězte mi například, zda k nim stále ještě patří novinářská etika. Nebo už se z toho „skutečného profesního života“ vytratila a počet napsaných článků je to jediné, oč tu běží? Zajímal by mě také Váš postoj k Etickému kodexu novináře, který porušujete.

Pravdou je, že můj blogpost nebyl o nic méně neobjektivní, nekorektní, zaujatý a neodborný než Váš článek o kotvách. Psal jsem ho pod bezprostředním (silně negativním) dojmem z onoho článku. Jistě však uznáte, že nároky na kvalitu a objektivitu příspěvků v soukromém blogu jsou mnohem nižší než v případě veřejného média typu živě.cz. Kdybyste byl o kotvách napsal do svého blogu, jistě by to nebylo vyvolalo tolik nevole, abyste o dva dny později musel publikovat „opravu“ vyznívající mírně ve prospěch Linuxu. O ní jste, pravda, následně v diskusi tvrdil, že byla připravená dávno předem a s negativní odezvou na Váš článek nijak nesouvisí, ale tomu se trochu zdráhám uvěřit. ;-)

Rád bych Vám závěrem také místo psaní článků poradil jinou činnost, ale raději už nechám tyto hloupé osobní útoky stranou... Argumentace počtem čtenářů je podobného ražení jako argumentace obhajující telenovely na základě počtu diváků. Samotný počet čtenářů přece kvalitu článků nijak nezaručuje. I kdybyste měl tolik čtenářů jako slavný deník Blesk, nic to nezmění na faktu, že jste s prvními kotvami pořádně šlápl vedle.

Odpovědět

| Platné XHTML a CSS| | Prohlížeč: Gecko (Firefox), KHTML (Konqueror) | | Počítadla: 284427 zobrazení, 16624 IP adres |