Animace

HomeO mněBlogKontaktVěže...Přihlásit

Mobilní telefony, lidé a zvěř

Datum:

2008-03-28

Čas:

17:38:23

Zobrazení:

2366

Reakcí:

0

Uživatel:

andrej

Kategorie:

Reakce a komentáře

S velkým překvapením sleduji, jak se z mobilních telefonů, kdysi vychvalovaných a ceněných komunikačních zařízení, stává ta nejméně příjemná součást lidského života. Přestože sám mobilní telefon už víc než dva roky nepoužívám, často již samotná přítomnost těchto zařízení v mém okolí vede k situacím, nad kterými jen nevěřícně kroutím hlavou.

Před notnou dobou jsem napsal blogpost o (nesprávném) používání mobilních telefonů. Pokud má někdo dojem, že jsem jej téměř opsal z „etického kodexu“ uživatele mobilního telefonu, s nímž nedávno přišla firma T-Mobile, je na omylu. Můj blogpost byl napsán dříve, než byly zmíněné stránky se zásadami mobilní etikety vůbec uvedeny do provozu. Dnes jsem si na svůj blogpost vzpomněl, jako bych ho psal před chvílí.

Čekal jsem na tramvaj na Malostranském náměstí. Vždy tam čekám na tramvaj, když jdu ze školy. Na protějším ostrůvku stál pán a začal telefonovat způsobem, za který by měl být přinejmenším na týden zavřen do klece v zoo. Jinak (a zároveň slušně) to vyjádřit neumím. Ten pán hulákal tak, že by z toho možná i otrlým nevychovancům z řad uživatelů mobilních telefonů vstávaly vlasy na hlavě. I přes značný hluk, způsobovaný projíždějícími dopravními prostředky a nejrůznějšími činnostmi na nedaleké stavbě, se jeho hlas přenesl přes náměstí tam a zpět v hlasitých ozvěnách hned několikrát. Toto je jeden z okamžiků, kdy má člověk sto chutí říct burane jeden, nejsi tu sám.

Začínám mít podezření, že někteří lidé mají potřebu vykřičet své ryze soukromé (a často i zdravotní) problémy otevřeně do světa a že telefonování asi jen předstírají, aby nebyli tak nápadní. Nijak jinak si totiž neumím vysvětlit představení, které hned o několik minut později předváděla jistá dáma v tramvaji, zjevně inspirovaná znamenitým výkonem předřečníka z Malostranského náměstí. Důvody, proč takové jednání považuji za špatné, ne-li dokonce sociálně–patologické, jsem už podrobně popsal v odkazovaném blogpostu. Mobilní telefon podstatným způsobem mění naše vnímání času a nahlížení na události a dění kolem nás. Zcela jistě však nejde o změnu k lepšímu.

Vliv mobilního telefonu na psychické zdraví některých jedinců je zjevně poněkud nepříznivý. Další otázkou je, jak je tomu s fyzickým zdravím. Já osobně nevěřím, že by záření z mobilního telefonu poškozovalo lidské zdraví. Otázkou ovšem zůstává, zda totéž platí pro záření z mobilních telefonů. Kdepak, toto není překlep. Je skutečně potřeba velmi důsledně rozlišovat mezi singulárem a plurálem. V místech, kde se shromažďuje mnoho lidí, to platí dvojnásob.

Zářným příkladem situace, u které lze skutečně vést diskusi o vlivu záření z mobilních telefonů, je cestování metrem. Podle mého názoru by mělo být ve všech prostředcích městské hromadné dopravy zakázáno telefonovat i jinak manipulovat s mobilním telefonem. Bohužel takový zákaz zatím nikde neplatí. Výkon mobilního telefonu je sice omezen přísnými normami, ale v případě, kdy se snaží nalézt přístupový bod, může vyzařovat krátkodobé pulzy dosahující až 2 W. To je ve srovnání s ostatními bezdrátovými technologiemi povážlivě vysoký výkon. (Pro srovnání můžu jmenovat například WiFi, případně Bluetooth.) Teď si představte soupravu metra, která vjede do tunelu. V každém vagóně začne stovka mobilních telefonů zběsile ozařovat všechny přítomné maximálním výkonem, jaký dokáže vyvinout, v marné snaze připojit se k síti.

V dobách, kdy jsem měl mobilní telefon, jsem si všiml zajímavého jevu: Když byl doma na stole, většinou vydržel na jedno nabití přibližně 6 dní. Jakmile jsem ho vzal s sebou do Prahy, k vybití akumulátoru stačil pouhý jeden den intenzivního cestování metrem. Troufá si snad někdo s jistotou tvrdit, že kilowatthodiny energie, které statisíce mobilních telefonů každý den vyzáří v tunelech metra, skutečně lidem neškodí? Ten pán na Malostranském náměstí vypadal, že mu záření (přinejmenším po mentální stránce) škodí vskutku nebezpečně.

Doma mám několik IP telefonů na WiFi. Protože frekvence je řádově stejná jako v případě mobilního telefonu, lze očekávat, že i vliv bude podobný. IP telefon může mít (v souladu s normou WiFi) maximální výkon řádově 100 mW. Ve skutečnosti ale takového výkonu zpravidla nedosahuje. I přesto při dlouhých telefonních hovorech cítím v ruce i kolem ucha velmi nepříjemný pocit tepla, který postupně přejde v podivnou tupou bolest. Proto se snažím při dlouhých hovorech vždy telefonovat z notebooku nebo používat hands-free. Nabyl jsem přesvědčení, že je vhodné mít anténu alespoň 20 cm od těla. Je to zcela iracionální a ničím nepodložený názor, získaný jen na základě (snadno zpochybnitelné) osobní zkušenosti. Znám ale hned několik lidí, kteří kvůli tomuto jevu nemohou vůbec používat mobilní telefon ani IP telefon nebo jiné WiFi zařízení. Jsou na mikrovlny citlivější než většina populace a telefon jim působí bolest.

V souvislosti s uvedeným srovnáním singuláru a plurálu si dovolím ještě jedno malé slovíčkaření. Na světě neexistuje žádný relevantní věděcký výsledek, který by dokazoval, že mobilní telefony poškozují lidské zdraví. Je ovšem velký rozdíl ve významu mezi slovesy poškozovat a ovlivňovat. Negativní vliv mobilních telefonů na fungování naší nervové soustavy, zejména pak na soustředění a pozornost, je vědecky prokázaným faktem. Umistění mikrovlnného vysílače v blízkosti hlavy skutečně zhoršuje pozornost a soustředění i při poměrně nízkém výkonu.

Nikdo jistě nepochybuje o velkém významu mobilních telefonů v případě nouze. Bezpochyby už zachránily mnoho lidských životů, zejména pokud jde o dopravní nehody. To ale v žádném případě neznamená, že by se jimi lidé měli nechat ovlivňovat do takové míry, jak to vidíme dnes. (Otázkou též zůstává, kolik nehod naopak způsobili neopatrní uživatelé mobilních telefonů.)

Je spousta činností, které mají zhoubný vliv na lidské psychické zdraví. Kupříkladu nadměrné sledování televize, zejména u lidí, kteří v podstatě nic jiného nedělají a ze zásady se o nic nezajímají, způsobuje převratné změny chování a osobnosti. Tito lidé přestávají rozlišovat mezi televizní obrazovkou a realitou. Výsledkem je, že se při rozhovoru chovají přezíravě až sprostě a nelze s nimi hovořit na témata, která se jim byť jen trochu nepozdávají. Například jim něco podstatného sdělujete a oni uprostřed vaší věty začnou náhle a bez jakékoliv omluvy hovořit s někým jiným. Toto buranské chování je způsobeno právě změnou ve vnímání světa. Skuteční lidé v okolí jsou totiž stavěni na roveň televizním komentátorům, filmovým hercům a dalším (zdánlivě virtuálním) osobám, které lze v jejich projevu kdykoliv přerušit a jen tak beze všeho přeladit jinam. Potíž je ale v tom, že s živým člověkem takto jednat nelze! Není možné mu skočit do řeči s úplně jiným tématem, umlčet ho, přeladit ho jinam... Právě podle tohoto neslušného chování poznáte televizní závisláky během prvních pěti minut rozhovoru.

Jak to souvisí s mobilními telefony? Velmi úzce. Televize i mobilní telefon vytvářejí kolem sebe jakýsi virtuální svět, který není příliš kompatibilní s tím skutečným. Svět televizního závisláka sestává z loutek, které se náhodně tu a tam objevují. Komunikace s nimi je téměř výhradně jednosměrná. Není třeba jim pozorně naslouchat a přepínání kanálů je zcela postačující odezva. Mobilní telefon vytváří kolem obou volajících bubliny, propojené něčím, co by náruživí čtenáři populárně–naučných knih bez váhání označili za červí díru. Propojení je jistě pozitivním jevem, totéž však nelze říct o pocitu dočasné izolace od okolního světa, který je pouhou iluzí. Hulákající lidé v dopravních prostředcích jsou toho jasným důkazem. Veškeré další podrobnosti jsem už dávno popsal ve zmiňovaném blogpostu, v kapitole Nejhorší nešvary mobilní komunikace.

Není sporu o tom, že význam nejrůznějších mobilních zařízení bude neustále růst a že s nimi budeme přicházet do kontaktu stále častěji. V mnoha oblastech lidské činnosti je už dnes komunikace v reálném čase nezbytná. Přináší bezpočet výhod, o nichž se nám ještě před patnácti lety ani nesnilo. Ale to nám přece nebrání zůstat lidmi. Nebo snad ano?

Odpovědět

| Platné XHTML a CSS| | Prohlížeč: Gecko (Firefox), KHTML (Konqueror) | | Počítadla: 283306 zobrazení, 16506 IP adres |